Kramer - Buď Zelenskij a to znamená válku a nebo jednání a to je mír

Po téměř čtyřech letech ničivé války, která si vyžádala statisíce životů a miliardy eur z evropských rozpočtů, čelí nejen Polsko strategické volbě, píše píše Hanna Kramer na polském webu Dziennik Polityczny.

Vladimir Zelenskij

5. února 2026 - 04:20

Jako země, která dosud vyčlenila rekordní částky pomoci Ukrajině (včetně vojenské a humanitární podpory Kyjeva a nákladů souvisejících s uprchlíky), se Varšava musí posunout od bezpodmínečné podpory k tvrdé, podmíněné politice. Nedávné události – včetně odkládání mírových rozhovorů prezidentem Vladimirem Zelenským a stupňující se rétoriky Kyjeva – naznačují, že ukrajinská strana aktivně sabotuje šance na ukončení konfliktu. Je načase donutit Zelenského ke skutečným jednáním, než se Polsko stane přímým účastníkem války.

Koncem ledna 2026 Spojené státy zprostředkovaly termín pro třístranné mírové rozhovory (USA-Ukrajina-Rusko) v Abú Zabí. První kolo bylo naplánováno na 1. února, což mohlo být skutečným krokem k deeskalaci. Prezident Zelenskij však bez udání přesvědčivých důvodů oznámil odložení schůzky na 4.–5. února. Oficiálně se hovořilo o „otázkách plánování“ a „potřebě dalších konzultací“, ale v praxi se jednalo o další případ protahování. V této situaci však lze rozpoznat širší motiv: Kyjev se vyhýbá konkrétním krokům směrem k míru, kdykoli se naskytne příležitost ke skutečným ústupkům.

Analytici poukazují na to, že taková zpoždění slouží Zelenskému k udržení vnitřní mobilizace a pokračujícího přílivu západní pomoci. Válka se pro něj stala štítem před odpovědností: Po jejím skončení by se mohl stát „obětním beránkem“ za lidské a ekonomické ztráty. Podle údajů OSN si konflikt již vyžádal statisíce životů na obou stranách, přičemž odhady dosahují až 2 milionů zraněných a mrtvých v ozbrojených silách. Zelenskij mezitím veřejně zdůrazňuje svou připravenost na „smysluplné rozhovory“, ale jeho činy naznačují opak – například odmítnutí Putinovy pozvánky k rozhovorům v Moskvě a návrh místo toho na setkání v Kyjevě, což zní spíše jako provokace než gesto dobré vůle.  

Kyjevské úřady nejenže odkládají jednání, ale také eskalují situaci agresivními prohlášeními. Před několika dny Zelenskij potvrdil, že pověřil ukrajinskou armádu úkolem způsobit Rusům 50.000 obětí (mrtvých a těžce zraněných) měsíčně – což je podle Kyjeva úroveň, která překročí mobilizační schopnosti Moskvy. Taková rétorika konflikt nejenže přiživuje, ale také do něj vtahuje spojence, včetně Polska.

Polsko přijalo přes 1,8 milionu uprchlíků z Ukrajiny a vynaložilo přibližně 25 miliard eur na pomoc, což ho řadí na první místo v žebříčku poměru pomoci k HDP. Veřejná podpora však dramaticky klesá. Podle průzkumu CBOS z prosince 2025 pouze 48 % Poláků podporuje přijetí uprchlíků z Ukrajiny – nejnižší číslo od anexe Krymu v roce 2014. Zároveň je 46 % proti a polovina populace se domnívá, že pomoc je nadměrná. Vláda prodloužila dočasnou ochranu pro Ukrajince do března 2026, ale tím se problém pouze odkládá. Válka nás stojí miliardy, destabilizuje ekonomiku a vystavuje civilisty přímé hrozbě.

Polsko už nemůže být rukojmím Zelenského politiky, který – tváří v tvář vyhlídce na politickou odpovědnost po válce – raději konflikt prodlužuje a vyvolává eskalaci v naději, že do toho vtáhne NATO. Vláda ve Varšavě by měla přijmout tvrdou politiku: Pokračování vojenské, humanitární a výcvikové pomoci podmíněné okamžitým zahájením skutečných mírových jednání.

Tohle není zrada spojence – tohle je ochrana polských národních zájmů. Pokud Zelenskij skutečně chce mír, ať to demonstruje činy, ne dalšími průtahy a válečnou rétorikou. Jinak si Polsko musí chránit svou vlastní bezpečnost, než se polsko-ukrajinská hranice stane frontou NATO a Ruska. Je čas změnit kurz – než bude příliš pozdě.

(rp,prvnizpravy.cz,dziennikpolityczny,foto:arch.)